Suky

 

angl. knot
něm. Ast
slov. hrče

Suk je část větve obrostlá dřevem. Jedná se o přirozený jev, vznikající zarůstáním větví, které jsou nezbytným funkčním orgánem každého stromu, do kmene.
Suky je přerušován normální průběh letokruhů, souběžný s podélnou osou stromu. Toto odklonění letokruhů od normálního průběhu se nazývá závitek. Část kmene, kde se závitek nachází, se označuje jako závitková zóna (Klír 1981).
Pokud je větev živá, normálně zarůstá. Na povrchu kmene, se přitom vytváří vlivem tloustnutí kmene a větve zvrásněná kůra ve tvaru paraboly, nazývaná vousy nebo čínské vousy (angl. chinese moustache, něm. Chinesenbart). Ve stavu živé větve se suk jeví na řezu jako srostlý suk a zdravý. Přestane-li větev z jakýchkoliv příčin růst, začíná větev zasychat, případně zahnívat a později odpadne. Zbytek po odpadlé odumřelé větvi již nemůže srůstat s letokruhy kmene. V další fázi nastává s růstem letokruhů kmene postupné zavalování místa (rány) po odpadlé větvi. V tomto stádiu se suk jeví na příčném řezu jako částečně srostlý suk nebo nesrostlý suk , popřípadě podle zdravotního stavu jako nahnilý nebo shnilý. S růstem kmene dále nastává postupné zavalování suku. Po jeho úplném zavalení zůstává na oblé ploše kmene vyvýšenina, jejíž výška se dalším růstem kmene zmenšuje, až nakonec splyne s průběhem oblé plochy kmene. Spolu s vyvýšeninou se v místě po zarostlém suku vytváří ranová ploška, která je tvořenou novou kůrou závalu. Pro vousy je charakteristické, že při zarůstání suku se jejich úhel zvětšuje a tvar paraboly se stává stále plošším.
Rozložení a výskyt suků v kmeni stromu v podélném i příčném směru závisí na druhu dřeviny, podmínkách růstu a pěstebních zásazích. Obecně jehličnany mají větší počet suků, avšak poměrně menších rozměrů než listnaté listnaté dřeviny. Solitéry mají více suků než stromy vyrostlé v zápoji.
Úhel větvení je důležitý pro velikost závitkové zóny, která má značný význam při dalším zpracování. Větev nasazená pod úhlem 90° k podélné ose kmene má nejkratší zarostlou část a snižuje jakost kmene v podélném směru na nejkratší délce. Čím je úhle menší, tím je zarostlá část suku v kmeni delší. Nejde však jen o větší objem hmoty suku v kmeni, ale o zvětšení závitkové zóny okolo suku, která podstatně snižuje pevnost řeziva. Při větvení 90° je totiž odklon letokruhů kmene při napojení na letokruhy větve stejný jak ve spodní, tak i v horní části.
Velikost rány pod odpadlém suku má vliv na vznik nepravého jádra a hniloby, neboť jde o místo, kterým do kmene proniká vzduch a houbová infekce. S rostoucí plochou suku roste i riziko infekce kmene houbami.


Podle viditelnosti suku na oblé ploše se dělí na:
1) otevřený (nezarostlý) suk
angl. uncovered knot, něm. sichtbarer Ast, slov. otvorená hrča
Jedná se o suk, který je vidět na oblém povrchu kulatiny.

2) zarostlý suk
angl. covered knot, něm. überwachsener Ast, slov. zarastená hrča
Jedná se o suk, který není vidět na oblém povrchu kulatiny a který je zjistitelný pouze podle postupu zarůstání, kdy se v počáteční fázi může projevovat vyvýšeninou, ránovou ploškou či vousem.

Otevřené suky se dále dělí podle zdravotního stavu na:
a) zdravé (angl. sound knot, něm. gesunder Ast), kdy suk nevykazuje žádné příznaky hniloby.
b) nezdravé (angl. unsound knot, něm. Faulast), kdy je suk poškozený hnilobou.

případně na:
a) zdravé
b) nahnilé, kdy hniloba zaujímá nejvýše 1/3 plochy průřezu suku
c) shnilé, kdy zaujímá více než 1/3 plochy průřezu suku

Kromě výše uvedeného členění je možné ještě vylišovat suky přeslenové, což jsou tři a více suků soustředěných na prstenci oblé plochy – v přeslenu.

Otevřený suk se měří (Klír 1981) v místě nejmenšího průměru suku na zakřiveném povrchu a vyjadřuje se v mm. Závitková zóna kolem suku se do rozměru nezapočítává. Podíl shnilého dřeva se stanovuje vizuálně.
Zarostlý suk se neměří. Výskyt se jen zaznamenává. V případě čínského vousu se měří buď výška oblouku vykresleného na povrchu kmene, která se vyjádří v mm, nebo se neměří a výskyt se jen zaznamenává. Je možné i měřit výšku vyvýšeniny (Klír 1981), které zakrývá zarostlý suk nad povrchem kulatiny, případně i jiné parametry, např. délku a šířku vyvýšeniny.
U přeslenových suků je možné měřit součet rozměrů jednotlivých suků v přeslenu. Tento rozměr se uvádí v délkových mírách (mm, cm).


Suky jsou jednou z nejčastějších a nejvýznamnějších vad a jejich vliv na výtěž je značný. Jejich negativní dopad na další zpracování a využití dřeva spočívá v tom, že je jimi porušena stejnoměrnost stavby dřeva. Tím jsou ovlivněny základní mechanické vlastnosti dřeva. Vliv suků je zásadní, zejména pokud jde o pevnost v tahu, ohybu a při dynamickém namáhání. Proto nelze sukovité dřevo použít k náročnějším konstrukčním účelům. Přitom závisí na velikosti suku, tvaru, počtu a místě uložení suků, srůstu suku s okolním dřevem, na zdravotním stavu dřeva suku a rozměrech suku. Rozhodující jsou zejména přeslenovité a velké suky, u nichž je největší závitková zóna. Nejméně příznivé je jejich umístění v místě největšího průhybu nebo v jeho blízkosti.
Pokud jde o technologické vlastnosti, ztěžují suky zpracovatelnost dřeva, zejména krájením a loupáním (dýhy). Také při běžném opracování nastává vlivem rozdílné tvrdosti zvrásnění povrchové plochy. Při výrobě řeziva nesrostlé suky nebo částečně srostlé vypadávají ven. Suky se projevují negativně i při vysychání dřeva. Nestejnoměrná stavba dřeva v zóně suku způsobuje nestejnoměrné sesychání, které podporuje vznik výsušných trhlin. Při chemickém zpracování zvyšují náklady na výrobu neboť se hůře rozvlákňují.


Přítomnost suků nelze vyloučit, vhodnými opatřeními je však možno vadu zmenšit na uspokojivou míru. Pozornost je třeba věnovat zejména stanovišti, odrůdám, původu dřeviny a také době zetlívání suku na stromě. Porosty se doporučuje obnovovat především přirozeným zmlazením, kdy se v hustém zápoji vytváří tenké větve, které nedostatkem světla brzy odumírají. V takových porostech probíhá samočištění stromů v poměrně krátké době. I v porostech založených sadbou lze při vhodné hustotě sponu dosáhnout malých suků v kmenech. Účinným, ale nákladným opatřením k dosažení bezsukatosti vnějších částí kmene je vyvětvování. Při podezření na dědičnost tvorby dvojáků a vidlic by se takové stromy měly z porostů odstranit. Ke zdvojení nebo vidličnatosti kmenů často dochází vlivem vnějších vlivů přírody, zejména u borovice. Rozdvojení vrcholového výhonu bývá vyvoláno škodami způsobenými hmyzem, zvěří nebo zlomem. Úprava dvojáků v probírkách je možná, odříznutí jednoho z kmínků.
Technologií pořezu pilařské kulatiny lze ovlivňovat výtěžnost a vhodně voleným pořezem vyloučit nebo omezit vadu pilařského výrobku. Řez by měl být veden tak, aby převládající a rozhodující suky byly proříznuty kolmo ke své podélné ose. U některých dřevařských výrobků lze často odstranit suky docela, a to vhodným krácením řeziva, jeho slepováním nebo nastavováním.