Zbarvení dřeva neorganického původu

 


Zbarvení dřeva neorganického původu je nenormální zbarvení dřeva vznikající chemickými účinky a jinými vlivy.
Tato vada se může vyskytnout ve dřevě všech dřevin. Příčinou může být například oxidace tříslovin vlivem vzduchu a světla. Dřevo dostává šedavou a hnědou barvu, která se objevuje na jeho povrchu. Další příčinou je reakce železitých solí nebo železných předmětů s tříslovinami. Zbarvení je šedomodré až rezavě hnědé. Dubové dřevo uložené delší dobu ve vodě nebo v rašelině dostává velmi tmavou barvu. Zbarvení vzniká infiltrací železitých solí za přítomnosti tříslovin. Dubové dřevo tohoto druhu je cennou surovinou. Žlutě se zbarvuje vyschlé plavené dříví. Zbarvení nezasahuje hluboko, zpravidla jen do hloubky 1 až 3 mm.


Podle způsobu je zbarvení možné rozdělit na:
1) Zbarvení taninem – povrchové (do hloubky 2 až 5 mm) hnědorůžové nebo světle hnědé zbarvení řeziva listnatých dřevin, vznikající okysličením taninových látek.
2) skvrnitost – místní zbarvení běli listnatých dřevin ve formě proužků a skvrn bez snížení tvrdosti dřeva, které vzniká v době růstu stromu a barvou se podobá zbarvení jádra.
3) ostatní zbarvení – například žluté po plavení dřeva, oranžové nebo nazelenalé.


U surového dříví se vada nehodnotí. U řeziva je možno vadu měřit šířkou a délkou v cm nebo plochou zóny, kterou vada zaujímá. Vyjadřuje se v podílech rozměru sortimentu nebo procentech plochy příslušné strany sortimentu.


Zbarvení neorganického původu zhoršuje vzhled dřeva.


U kulatiny můžeme zabarvení čelit kratším skladováním na vzdušných a suchých skládkách. Účinnou obranou proti oxidaci látek obsažených ve dřevě je také včasné zpracování hmoty po těžbě, očištění pilařských výrobků od pilin a rychlé sušení. Při skladování dubového řeziva je nezbytné zabránit jeho styku se železem.