Zásušek

 

angl. dry side
něm. Sonnenbrand
slov. zásušok


Zásušek je odumřelá vrstva dřeva, která se jeví jako prohloubenina na povrchu kulatiny. Zásušek vzniká v důsledku poranění kmene stromu v době jeho růstu.
Poraněním dochází k poškození kambia. Plocha odkrytá poraněním je vystavena atmosférickým vlivům, voda se odpařuje a dřevo vysychá. Tím vzniká zásušek, který zasahuje podle rozsahu poranění buď jen bělovou část, nebo i jádrovou část kmene. Na příčném řezu tvoří zásušková zóna plochu parabolického tvaru. Strom se snaží poraněnou část zavalit a uzavřít. Je-li poranění malé, může nastat úplné zavalení a uzavření poranění. Zával se tvoří širokými letokruhy nad poraněnou odkorněnou částí a vytváří nad ní kalus. Tím se ve dřevě vytváří závitková zóna. Pokud poranění později zaroste, vzniká skrytá vada, označovaná jako zárost. Kůra nad zavalením poranění je tenčí než původní. Příčiny zásušku mohou být různé. Může jít o mechanické poranění kmene , poranění způsobené extrémně vysokými (sluneční úpal, oheň) nebo nízkými teplotami (mrazový úpal), poranění způsobené dřevokazným hmyzem a různé virové choroby.
Poranění je často příčinou zjadernění a hniloby. Čím je doba závalu delší tím je větší pravděpodobnost houbové nákazy. Uzavření poranění nemusí popřípadě vůbec nastat.


Měří se buď délka postižené části, která se vyjádří v m s přesností na 2 desetinná místa nebo jako procentický podíl z délky kulatiny nebo odhadnuté výšky stromu. U kulatiny se doporučuje zaznamenat vzdálenost mezi čelem a postiženým místem. Nebo se rozsah vady neměří a výskyt se jen zaznamenává. V úvahu také připadá změření největší hloubky, šířky a délky (Klír 1981) (v délkových mírách nebo podílech rozměrů kulatiny).

Zásušek porušuje celistvost dřeva a způsobuje nepravidelný průběh i excentricitu letokruhů v postižených místech. Často bývá doprovázen hnilobou. Se zásuškem bývají spojeny i další vady, například nepravé jádro nebo odlupčivost. Zásušek snižuje celkovou výtěž.


Opatření k zamezení nebo snížení výskytu vady jsou zaměřeny na příčinu vzniku, a tou je mechanické poranění stromu. Opatřením k zamezení slunečního nebo mrazového úpalu jsou vhodné pěstební postupy (postupné uvolňování kmenů při výchovných sečích, péče o porostní plášť, neponechávat tenkokoré stromy osamoceně, odstraňování poraněných stromů). Při třídění a pilařském zpracování lze vhodným krácením a pořezem vadu zcela odstranit.