Sbíhavost


angl. taper
něm. Abholzigkeit
slov. zbiehavosť


Sbíhavost je postupné snižování průměru kmene v závislosti na výšce nebo v závislosti na délce kulatiny. Kmen je sbíhavý, odchyluje-li se jeho tvar od tvaru válce a blíží se tvaru kužele. Tento jev je přirozený u všech stromů. Za vadu se obecně považuje, převyšuje-li hodnotu tzv. normálního úbytku, který představuje 1 cm na 1 m délky kmene. Blíží-li se hodnotě 1,5 cm na 1 m délky, považuje se již za značnou. Úbytek je možné vyjádřit koeficientem sbíhavosti (angl. taper coefficient, něm. Abholzigkeitskoeffizient), což je vyjádření úbytku tloušťky kulatiny po její délce nebo u kmene stojícího stromu na výšku (vyjádřený obvykle v cm na 1 m).

Sbíhavost je podmíněna mnoha činiteli. Tvar kmene je u stromu přizpůsoben funkcím, které musí po stránce mechanické plnit. A to je především upevnění stromu v zemi. To, nakolik kmen sbíhavý nebo plnodřevný, závisí na činitelích jako jsou druh dřeviny, výška a stáří stromu, velikost koruny, zápoj v porostu, stanoviště a samozřejmě i dědičnost. Sbíhavost je přímým důsledkem růstu a je reakcí na mechanické namáhání kmene stromu. Velikost sbíhavosti závisí zejména na dřevině (listnáče mají větší sbíhavost než jehličnany), stanovišti (na lepších stanovištích jsou kmeny plnodřevnějších) a partii stromu (největší sbíhavost mají sortimenty z dolní a vrcholové části kmene, střední část má sbíhavost nejmenší). Stromy rostoucí v hustém zápoji mají kmeny plnodřevnější než stromy rostoucí osamoceně nebo na okrajích porostů.


Sbíhavost se stanoví (Klír 1981) se na základě rozdílu mezi tloušťkou na čela a čepu, která se měří nejméně 5 cm od každého konce (v případě oddenkového výřezu se měří ve vzdálenost 1 m od čela). Vyjadřuje se v cm na 1 m délky. Je-li v místě měření výrazná nepravidelnost růstu, měření se pak provádí ve vzdálenosti 5 cm od tohoto místa.


Sbíhavost kmene zvětšuje odpad suroviny při pořezu a při loupání a snižuje tak výtěž. Je příčinou přeřezání vláken rovnoběžně omítaného řeziva, a tím i snížení pevnosti.

Prevencí je vyloučení stromů s dědičnými vlohami k vytváření sbíhavosti kmene z porostů. Obranou proti pronikání větru do porostů je možné čelit ochranným porostním pláštěm. Při pěstebních zásazích by se mělo dbát na souměrný vývin korun a pokud možno stejnoměrný zápoj. Kmeny s velkou sbíhavostí by se měly manipulovat na krátké výřezy, tak aby se v řezivu projevil odklon vláken co nejméně.