Točitost

 

angl. spiral grain
něm. Drehwuchs
slov. točitosť


Točitost je závitnicovité uložení dřevních vláken patrné na bočním povrchu kulatiny. Vyznačuje se spirálovitým průběhem dřevních vláken kolem osy kmene, kdy směr vláken není rovnoběžný s osou kmene. Pro řezivo a dýhy se používá termín odklon vláken.
Vznik vady se vysvětluje zešikmením kambiálních buněk. Příčina vady dosud není uspokojivě vysvětlena. Točitost je poměrně hojně rozšířená a postihuje všechny dřeviny. Na kmenech bývá patrná podle spirálovitě probíhajících trhlin v kůře. Dobře patrná je i u odkorněných a již částečně vyschlých sortimentů . Směr točitosti bývá různý, může být jak pravosměrný, tak levosměrný nebo se směr průběhu vláken u téhož stromu i mění (tzv. střídavá točitost). U mladých stromů bývá úhel odklonu vláken menší než u stromů starších. Zmenšuje se také směrem od obvodu ke středu. Točité kmeny se často vyskytují v místech, kde je porost řidší nebo kde má slunce velmi dobrý přístup k větší části kmene stromu, zejména na stráních, v alejích a na okrajích porostů, a to častěji u jednotlivě stojících stromů než u stromů v porostu.
Od přirozené točitosti je třeba odlišit točitost umělou, která se vyskytuje u řeziva a dýh a která vzniká jako následek přeřezání vláken při zpracování dřeva, a to zpravidla jako následek pořezu výřezů s vadami tvaru kmene.


Z pohledu vlivu na pilařské zpracování se točitost do 5 % na 1 m délky nepokládá za vadu. Při odklonu vláken do 10 cm na 1 m délky se točitost označuje jako malá, za větší točitost se považuje odklon vláken větší než 10 cm, ne však více než 33,3 cm na 1 m délky. Při odklonu vláken nad 33,3 cm na 1 m délky jde o točitost velkou.


Při měření se u posuzovaného výřezu vybere jednometrová sekce, která vykazuje největší točitost. U oddenkového výřezu se měří ve vzdálenosti nejméně jeden metr od čela. Měří se velikost odchylky brázd kůry (u neodkorněné kulatiny) nebo odchýlení vláken (u odkorněné kulatiny) od přímky jdoucí rovnoběžně s osou výřezu na úseku dlouhém 1 m. Výsledek se vyjádří v cm na 1 m délky nebo v procentech.


Točitost je velmi rozšířená a významná vada, která snižuje možnost technického upotřebení dřeva. Stupeň snížení pevnosti odpovídá stupni odklonu vláken. S rostoucím odklonem klesá mechanická pevnost dřeva (Klír 1981), dochází i k poklesu dynamických pevnostních charakteristik (Klír 1981).
Dřevo s uvedenou vadou není vhodné pro konstrukční účely, jako jsou nosné části. Menší odklon je možné akceptovat, jsou-li části laminované, lepené apod. Sortiment s točitým průběhem vláken sesychá nerovnoměrně, takže vyrobený materiál se křiví, bortí a praská. Nechá-li se točitý kmen v kůře nebo oloupaný ležet dlouho na slunci, vytváří se šikmé trhliny (tzv. šíbry). Při dalším zpracování takového dřeva pak vzniká velký odpad.


Výskyt točitosti u dřevin může lesnický provoz ovlivnit jen omezeně. A to především základními principy pěstování lesa, zejména výběrem vhodného osiva a odstraňováním jedinců s výraznou vadou v probírkách. Intenzita probírkového zásahu by neměla být příliš silná, tak aby náhlým uvolněním nedošlo k vystupňování růstu a tím i zvýšení točitosti. U tlustších kmenů bývá i větší točitost často omezena jen na povrchové partie a střed je normálně rostlý, takže výřezy dávají jakostní středové řezivo. U některých cizokrajných dřevin, např. mahagonu, je točitost vítanou předností. U řeziva lze odklon vláken zmírnit vhodným zpracováním.