Vnitřní běl

 

angl. included sapwood
něm. Mondring
slov. vnútorná bel


Jako vnitřní běl se označuje výskyt úplného nebo částečného mezikruží v zóně jádrového dřeva, které se blíží vlastnostmi a barvou běli. Často bývá dopovázena hnilobou. Vada se vyskytuje pouze u listnatých dřevin. Podle některých autorů postihuje však i jehličnany.
Vada se vyskytuje jen zřídka. Příčinou je narušení činnosti kambia náhlými dlouhými mrazy po teplém podzimu. Vzniká za nepříznivých meteorologických vlivů, a to zejména při silných mrazech v prvních zimních měsících tím, že nastává zjadernění letokruhů v běli dřevin, které mají pravé jádro. Tím se vytváří jakési druhé jádro.
Na příčném řezu se vnitřní běl jeví jako světlé mezikruží nebo tvoří neuzavřené prstence, které mají na příčném řezu kmene vzhled srpku. Na podélných řezech má vzhled světlého pruhu v jinak tmavém jádře. Vada se nemusí vyskytovat po celé délce kmene. Vnitřní běl se vyskytuje především u dubu, dále akátu, jasanu, třešně, ořešáku, z jehličnanů pak u modřínu a borovice. Vady jsou nejčastější u jedinců rostoucích osamoceně.
Dřevo vnitřní běli se znatelně liší od zjadernělé vyzrálé části. Anatomickou stavbou se vnitřní běl podobá skutečné běli, živiny však nevodí. Je méně trvanlivá než normální běl. U starých dubů bývá často poškozena houbami.


Vada se neměří. Výskyt se pouze zaznamenává. Nebo je možno vnitřní běl měřit (Klír 1981) vnějším průměrem a šířkou jejího kruhu (v délkových mírách nebo podílech tloušťky čela.


Kulatina s dvojitou bělí se zužitkovává na méně hodnotné pilařské výrobky, z dubu i na podřadnější dýhy.


Je známo, že dřeviny se špatnou výživou jsou málo odolné vůči dopadům mrazů. Proto je třeba při obnově lesních porostů dbát, aby dřevinná skladba odpovídala stanovišti.