Křivost

 

angl. sweep
něm. Krümmung
slov. krivosť


Jedná se o odchýlení podélné osy kulatiny od přímky způsobené zakřivením stromu.
Vada vzniká zejména vlivem vnějšího prostředí, z něhož hlavně světlo, vítr a tlak sněhu mohou nepříznivě ovlivnit růst stromu a způsobit křivost kmene. Rovněž mělké, svahovité, chudé půdy a špatná péče o porosty způsobují nerovnost kmene. A konečně i poškození terminálního výhonu (zvěří, hmyzem) často vede ke vzniku křivosti. Křivost může být i dědičná (borovice, modřín). Křivost se vyskytuje u všech dřevin, nejvíce ovšem u borovice, modřínu a u převážné většiny listnáčů.


Podle počtu oblouků, tj. prohnutí a rovin, ve kterých je kmen vychýlený se křivost dělí na:
1) jednoduchou (angl. simple sweep, něm. einfache Krümmung, slov.jednoduchá křivost) - křivost charakterizovaná pouze jedním ohybem kulatiny.
2) složenou (angl. multiple sweep, něm. mehrfache Krümmung, slov. zložená křivost) - křivost charakterizovaná dvěma nebo více ohyby v jedné nebo ve více rovinách.

Za přímý kmen je možné považovat takový, kdy dva řezy v na sebe kolmých rovinách protnou dřeň po celé délce. U kmenů s jednoduchou křivostí jedna rovina prakticky protíná dřeň po celé délce kusu. U kmenů se složenou křivostí nelze ani jednou protnout dřeň po celé délce.


Pokud to podmínky dovolí, měří se u jednoduché křivosti největší výška oblouku mezi pomyslnou konkávní středovou osou výřezu a přímkou procházející středy na obou koncích (Měření pomocí středové osy). Křivost se vyjádří v cm na 1 m délky výřezu. V případě, kdy nelze výše popsanou metodu použít, měří se výška oblouku mezi zakřiveným konkávním povrchem výřezu a přímkou spojující body na jeho obou koncích (Měření na povrchu).
U složené křivosti se výřez teoreticky rozdělí pomyslnými řezy na několik částí, které jsou buď rovné nebo vykazují přítomnost jednoduché křivosti. Ty se potom měří jednotlivě jako jednoduchá křivost (pomocí středové osy nebo na povrchu). Jednotlivé křivosti se vyjádří v cm na 1 m délky výřezu a zaznamenají se zvlášť.

Jinou možností kvantifikace vady je jednoduchou křivost měřit jako výšku oblouku (Klír 1981) kulatiny v místě jejího největšího zakřivení. Vyjadřuje se v celých centimetrech na 1 m délky zakřivení, nebo v procentech délky zakřivení anebo v podílech průměrů horního čela. Jednoduchou křivost je možné také měřit velikostí největšího prohnutí na metrové části v místech největšího zakřivení. Složená křivost (Klír 1981) se pak měří obdobně jako jednoduchá křivost. Charakterizuje se velikostí největšího oblouku, současně se uvede počet zakřivení a vyznačí, zda jde o jednu nebo více rovin zakřivení.


Spolu se sbíhavostí je jednou z nejvýznamnějších vad tvaru kmene. Snižuje výtěž řeziva. U řeziva je příčinou odklonu vláken, který snižuje jeho pevnost.


Prevencí této vady je správná obnova porostů, zejména vyloučení jedinců nevhodného původu. V kulturách je pak třeba soustavně odstraňovat stromy náchylné k vytváření křivé osy. Vhodným příčným dělením zakřivených kmenů lze vadu zmírnit, popřípadě podle rozsahu vady a určitého sortimentu zcela vyloučit. U kmenů se složenou křivostí lze vadu vhodným zkrácením omezit, a tak vyrobit výřez s jednoduchou křivostí.